Nová scéna ND připravila výjimečné celovečerní představení, ve kterém světoznámý režisér Robert Wilson pozve diváky do působivého vesmíru své osobité estetiky. Ve středu 3. listopadu během dvouhodinové autorské zpovědi doprovázené projekcí budou mít návštěvníci Nové scény možnost detailně se seznámit s Wilsonovou režijní metodou a nahlédnou do tajů jeho tvůrčího procesu. Po představení následuje neformální interaktivní část, ve které Robert Wilson odpovídá na otázky diváků.

„Poprvé se českým divákům naskýtá příležitost seznámit se s Wilsonovou metodou a uměleckým názorem i jinak, než jen prostřednictvím jeho inscenací. Ve své "Lekci" se Wilson představuje jako jevištní solitér, poutavým a často odlehčeným vyprávěním udrží pozornost publika celé dvě hodiny. Se svou masterclass Wilson nevystupuje často, pro Novou scénu Národního divadla je to mimořádná událost," říká dramaturg Nové scény Daniel Přibyl.

Wilson se v jedinečné masterclass vrací ke svým stěžejním autorským projektům, jakými jsou například Deafman Glance, A Letter for Queen Victoria, Einstein on the Beach (vytvořeno ve spolupráci s Philipem Glassem), The CIVIL warS a The Black Rider, stejně jako k inovativním interpretacím klasických témat, např. Pucciniho Madame Butterfly, Wagnerovu Prstenu Nibelungův, Mozartově Kouzelné flétně, Ibsenovu Peeru Gyntovi či Kvartetu Heinera Müllera.

Představení je v angličtině se simultánním překladem do češtiny, jednotná cena vstupenek je 200 Kč.

 

Robert Wilson
(*1944 Waco, Texas)dramatik, terapeut, tvůrce originálních, výtvarně bohatých, neliterárních a surrealistických inscenací, které bývají označovány také jako „opery mlčení“. Wilson, vzděláním malíř a architekt, vycházel ze své dlouholeté terapeutické praxe s mentálně a tělesně postiženými dětmi: dospěl k unikátní estetické formě, která rušila konvenční vnímání času a pohybu a uváděla diváka do jiných, dosud nepoznaných sfér vědomí a jiného vidění světa.

Wilsonovy inscenace často nerozvíjejí ani fabuli, ani postavy; jsou to řetězce kaleidoskopicky se měnících, pečlivě komponovaných obrazů, plných simultánních a vzájemně nesouvisejících lidských akcí a divadelních efektů, vytvářených bohatou scénografií, divadelní technikou, kostýmy, množstvím rekvizit, masek, loutek, živých zvířat a – zvláště v raných inscenacích – i velkým komparsem (někdy i více než sto lidí), složeným výlučně z amatérů. Režijní instrukce se často omezují jen na místo a druh činnosti – obvykle obyčejných a běžných – jako chůze, popíjení čaje, ukládání kamene… Pro mnohahodinové Wilsonovy inscenace je typický pohyb, zpomalený až do krajností.

„Probíhá v nás řada pomalých procesů, které si plně neuvědomujeme. Chci, aby si herci uvědomili každý sebemenší pohyb těla a jeho vztah k prostoru, v němž se pohybují. Čím pomaleji se pohybují, tím více vidíme.“Robert Wilson

V pražském Národním divadle pracoval Wilson poprvé v roce 2002, kdy s operním souborem nastudoval Janáčkův Osud. Vrátil se po osmi letech, aby letos nastudoval v Národním divadle hned dvě inscenace: s operním souborem Janáčkovu Káťu Kabanovou (reprízy 23. a 31. 10. a 13. 11. 2010) a s činoherním souborem Čapkovu Věc Makropulos (premiéra 18. a 19. 11.2010).