Zatímco vánočních zvyků je v Japonsku méně než v Čechách, protože se nejedná o národ s křesťanskou tradicí, tak oslava příchodu Nového roku (1.ledna) je největším a nejdůležitějším japonským svátkem v celém roce a tomu odpovídá i obrovské množství krásných zvyků, které tento svátek každoročně po staletí doprovází. 
Vánoce
Štědrý den není v Japonsku státním svátkem, tak jako u nás, proto lidé chodí v tento den normálně do práce. Zvyky se ale v posledních letech rychle mění.Tohoto křesťanského svátku se totiž snaží již mnoho posledních let využít především obchody jako dalšího vhodného prostředku ke zvýšení tržeb, což se jim po pravdě řečeno především ve větších městech daří.
V japonských obchodech jsou tak ozdobené stromečky, chodí tam převlečený "šikmooký" Santaklaus, hrají německé koledy, kterým však nikdo nerozumí, a hlavně se nabízí ke koupi různé dárky.
Vánoční stromečky se však neprodávají, jelikož si je lidé doma nezdobí a ani se nepřipravuje štědrovečerní večeře.
Především starší Japonce nechávají vánoce téměř ledově klidnými, nemají ke křesťanství ani k vánocům žádný vztah.
Mladší generace se však mění a již si zvyká, takže v posledních letech zajdou mladší lidé či páry na Štědrý večer třeba na nějaký zákusek do cukrárny nebo si dají malý dárek.
Dávání dárků na Štědrý den už pomalu začíná být zvykem i vůči dětem, které mají z tohoto samozřejmě radost.
Zajímavostí je, že Japonci v zásadě nejí kapra, takže na něj celoročně nenarazíte ani v obchodě, protože se chová ve stojaté vodě a tím má blátivé nepevné maso a je z japonského pohledu cítit bahnem.
Silvestr a Nový rok
Hlavní pozornost se upírá k nejdůležitějšímu dni roku, což je Nový rok 1.ledna. Všichni Japonci se na Nový rok vrací tam, odkud pochází jejich předci, takže jsou například již několik týdnů před Novým rokem vyprodány všechny vnitrostátní lety i jízdenky na superexpress Shinkansen směrem z Tokia ven, protože většina obyvatel Tokia má své příbuzné na venkově.
V japonských domácnostech se před příchodem nového roku aranžuje v předsíni rostlinná výzdoba,kdy se do květináče dají bambusové kmeny a zapíchají se do nich borovicové větvičky, což se nazývá KADOMACU.
Na rozdíl od Čech se v Japonsku podle tradičních zvykolostí neoslavuje půlnoc 31.12.,ale naopak je zvykem 1.ledna vstát brzy a jít se podívat na první východ slunce v novém roce,čemuž se říká GORAIKÓ.
Hned ráno se jí bochánky z utlučené rýže OMOČI,které jsou podávány v silném kuřecím vývaru nebo ve sladké polévce ze sojových bobů.
Jí se také hnědé dlouhé nudle z prosa SOBA, jejichž délka symbolizuje dlouhý život a také ,aby nám co nejdéle nejen v novém roce vydržely hezké vzájemné vztahy a předsevzetí.
Děti se nemohou dočkat ozdobných obálek s OTOŠIDAMA, což je výrazně zvýšené kapesné v okrasné obálce, jelikož se příspěvkem tradičně podílí i širší příbuzenstvo.
OTOŠIDAMA dostávají pouze děti,které si ještě nevydělávají.
V Japonsku také existuje mnoho dětských novoročních her například HAGOITA, což je míčová hra, která se hraje venku. Hráči mají pálky přípomínající prkénko na krájení a pinkají si dřevěným míčkem, ve kterém jsou zasazena ptačí péra,aby lépe létal.
Nebo TAKEUMA, což je chození po údách vyrobených z bambussových kmenů.
Dalšími novoročními dětskými hrami jsou TAKOAGE, což je pouštění draka. Je zajímavé, že v Japonsku se drak pouští na Nový rok a nikoliv na podzim jako v Čechách.
Tradiční novoroční hrou je také FUKUWARAI, která je oblíbená především u malých dětí, kdy se na šablonu prázdného obličeje umisťují se zavázanýma očima papírové obočí, ústa, nos apod. Potom si děti šátek z očí sundají a smějí se tomu, co každý "vytvořil".
Nebo SUGOROKU, desková hra podobná českým monopolům, hráči hází kostkou a na každém políčku je čeká úkol.
Dospělí si zase na Nový rok štětcem obřadně kaligraficky napíší na podlouhlý svislý papír své přání či předsevzetí pro nový rok a pověsí si to někde v obydlí na viditelném místě, čemuž se říká KAKIZOME.
V poledne se všichni těší na slavnostní novoroční jídlo OSEČIRJÓRI, umístěné v dřevěné krabičce s mnoha přihrádkami a v každé je nějaké dobrota. Jídlo musí být atraktivní, barevné. Čím více krabiček na sobě, tím bohatší rodina.
V tu dobu již máme ve schránkách NENGADŽÓ, což je novoroční blahopřejná pohlednice. Zajímavostí je, že všechny musí být doručené do schránek právě a jedině 1.ledna ,takže mají jednotnou formu, aby je pošta snadno identifikovala a na poště všechny příchozí NENGADŽÓ skladují a pak je teprve všechny dohromady roznášejí do schránek právě na 1.ledna. Pošťáci jsou tedy na Nový rok zdaleka nejzaneprázdněnějšími lidmi v Japonsku, pošta v tento den zaměstnává i tisíce brigádníků.
Po obědě se jdeme krátce pomodlit do budhistické svatyně,čemuž se říká HACUMÓDE, nehledě na to, zda-li je někdo věřící či ne.
Období příchodu nového roku končí 15.ledna a v tento den se venku udělá ohníček DONTOJAKU, kde se spálí KADOMACU a také KAKIZOME, čímž naše přání získá naopak na trvanlivosti.
Na tomto ohníčku si poté ještě upečeme bochánky z utlučené rýže OMOČI nebo sladký brambor SACUMAIMO.