Tradice pražské Matějské pouti je velmi dlouhá, jak dokládá archiv Národní knihovny, vůbec první písemná zmínka se datuje rokem 1595. Slavnou se stala proto, že byla první jarní poutí v Praze.

Tradice pochází z výročních oslav svátku patrona stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů a krejčích, svatého Matěje, který připadá na 24. února.

Ke svatému Matějovi ale své naděje neupírala jen výše zmíněná pětice povolání. K tomuto patronovi se totiž modlili také všichni ti, kteří se chtěli vyvarovat černého kašle, neštovicím a manželské neplodnosti.

Se svatým Matějem je spjata celá řada tradic. Ještě v dnešní době se tak kromě té pražské lze setkat také se spoustou dalších matějských poutí, v minulosti se dokonce razily i matějské mince.

S postavou světce se lze setkat také v oblasti meteorologie. Jedno z pořekadel totiž praví, že svatý Matěj ledy láme. Tento den by tak podle zkušeností předků měl být předzvěstí jara.

V Česku nebylo v minulosti v tento den nijak neobvyklé natrefit na člověka, který třese ovocným stromovím. Právě tento zvyk měl zajistit jeho hojnou úrodu. Večer lidé vkládali listy břečťanu do mísy s vodou. Pokud některý z nich do rána změkl, znamenalo to, že někdo z rodiny onemocní.

Slavnosti se ve svých prvopočátcích konaly ve farnosti zasvěcené svatému Matějovi v Dejvicích u Hanspaulky. Stísněné podmínky ale přiměly pořadatele k tomu, aby kolotoče a stánky postupně přibližovali k dejvickému centru. Jednu dobu se matějská konala v dnešním areálu vysokých škol u Vítězného náměstí v šesté městské části Prahy. V roce 1960 se za jejími atrakcemi bylo nutné vypravit na Letnou, "azyl" ale kdysi našla také v Modřanech či na Břevnově.

Od roku 1963 se pouť koná v areálu tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v bubenečské Stromovce, který v 90. letech minulého století získal svůj dnešní název Výstaviště Praha.

zdroj: MEDIAFAX